Vysoko{0}}frekvenční svařování je metoda odporového svařování v pevném stavu-, která využívá vysokofrekvenční proud 10–500 kHz-k vytvoření odporového tepla na povrchu spoje obrobku, čímž se dosáhne meziatomového spojení s tlakem nebo bez něj. Jeho základními fyzikálními účinky jsou kožní efekt a efekt blízkosti.
Na základě způsobu zavádění vysoko-vysokofrekvenčního proudu do obrobku se vysokofrekvenční-svařování dělí hlavně na kontaktní vysoko{2}}frekvenční svařování a indukční vysokofrekvenční-svařování. Při kontaktním vysokofrekvenčním svařování- se vysokofrekvenční proud přenáší na obrobek prostřednictvím mechanického kontaktu; při indukčním vysokofrekvenčním svařování-indukuje vysokofrekvenční proud-proud v obrobku prostřednictvím vazebního efektu externí indukční cívky.
Výhody kontaktního vysokofrekvenčního svařování jsou nízké neúčinné bočníky proudu, vysoká účinnost, malá tepelně-ovlivněná zóna, možnost svařovat trubky o průměru přibližně 8–1270 mm a rychlosti svařování až 100–120 m/min. Výhodami indukčního svařování jsou žádný tlak a spotřeba elektrody, snadné nastavení svařování, stabilní proces a dobrá kvalita a nízké požadavky na materiál pásu.
Indukční svařování však vyžaduje o 40–50 % vyšší výkon než kontaktní svařování a jeho rychlost je přibližně 1/2 až 2/3 rychlosti kontaktního svařování při stejném výkonu a tloušťce trubky. Ve výrobní praxi se většinou volí indukční svařování.
